Houby a plísně

Pro dřevo zabudované ve vlhkém zdivu představují největší nebezpečí dřevokazné houby. Odbourávají buď celulózu a dřevo postupně hnědne a kostkovitě se rozpadá, nebo lignin – pak materiál naopak zesvětlí, změkne a drobí se. Typickým znakem hub a plísní je mycelium, vatovité pletivo vytvořené z buněčných vláken, které prorůstá dřevěnou hmotou, nebo ulpívá na jejím povrchu. Mezi nejčastější houby patří dřevomorka domácí, která dokáže zničit celé trámové konstrukce, ale i látky a plátna obrazů, koniofora sklepní (sklepní plíseň), trámovka, čechratka aj.

Jedním z nejnápadnějších projevů některých druhů hub je modrání dřeva: houby nepůsobí hnilobu, ale vybarví část buněk dřevěné hmoty.
Další skupinou hub napadajících dřevo jsou plísně projevující se barevnými skvrnami a zatuchlým zápachem patrným zvláště při vstupu do napadené místnosti z venkovního prostoru.

Dřevomorka domácí – Serpula lacrymans

Zdaleka nejnebezpečnější tuzemskou dřevokaznou houbou je dřevomorka domácí (Serpula lacrymans). Na povrchu dřeva se nejdříve objevují bělavá vatovitá vlákna povrchového mycelia, později plodnice tvarem a tuhostí poněkud připomínající choroše. Mají však sytě oranžovou až hnědočervenou barvu a často bílé okraje. Dřevo se začne rozpadat do charakteristických kostkovitých tvarů – nejdříve u povrchu, rozklad však rychle postupuje i uvnitř a končí úplnou destrukcí.
Nebezpečí dřevomorky spočívá v tom, že je velmi nenáročná na teplotu a (alespoň ve srovnání s jinými houbami) i na vlhkost. Ke spokojenosti jí stačí teploty v rozmezí od 3 do 26 stupňů Celsia a především vlhkost dřeva 18 až 20 procent, což nejsou hodnoty nijak závratné. Další nebezpečí představuje rychlost šíření (až 10 mm za den) a především schopnost nenápadně a skrytě prorůstat třeba i zdivem na značné vzdálenosti.
Díky tomu napadá dřevěné prvky konstrukce budov, zejména podlah a stropů. Méně ohrožuje střešní konstrukce – alespoň pokud do nich nezatéká a pokud jsou půdní prostory dostatečně větrané.

Sklepní plíseň – Coniophora puteana

Pro svůj rozvoj tato houba vyžaduje vysokou vlhkost dřeva, proto se s ní v domovních objektech nejčastěji setkáváme ve vlhkých prostorách (ve sklepích, kolnách, na půdách v místech, kde zatéká apod.). Optimální vlhkost dřeva pro růst a rozkladnou činnost koniofory se pohybuje v rozmezí 50 – 60 %, optimální teplota okolo 23°C. Oproti tepelným změnám je odolnější než dřevomorka (maximální teplota okolo 35°C). Koniofora sklepní rovněž způsobuje hnědou hnilobu dřeva, příznaky jsou však poněkud odlišné od dřevomorky. Napadené dřevo bývá většinou mokré, zpočátku je zbarveno žlutohnědě, později tmavohnědě. V pokročilé fázi napadení dochází ke kostkovitému rozkladu, kostky jsou však narozdíl od dřevomorky drobné. V konečném stadiu hniloby je dřevo možné rozmělnit na prach.

Houževnatec šupinatý – Lentinus lepideus

Je to houba z čeledi hlívovitých. Je rozšířená po celém území našeho státu. Napadá často železniční pražce, mostní konstrukce, telegrafní sloupy a ploty. Zřídka se vyskytuje ve vlhkých obytných prostorách, ve sklepech a studnách. Napadené dřevo hnědne a křehne. Má charakteristickou vanilkovou vůni.